Má cesta do Saúdské Arábie

Příběh Báry K.

Myšlenka práce v Saúdské Arábii mi přišla na mysl již po dokončení zdravotnického vzdělání. Vždy jsem chtěla zkusit žít v cizině, bavila mě angličtina a lákal mě jiný systém práce. Bohužel chtít někdy nestačí. Komplikace se našla hned na začátku, jednalo se o registraci zdravotní sestry, která mi v tu dobu chyběla. Působila jsem tedy v České republice a po několika letech praxe, zahraniční zkušenosti a hlavně získání požadovaného dokumentu jsem se k původnímu plánu, pro klid duše, vrátila.
Vyhledala jsem agenturu G5 Plus, domluvila schůzku, a zjistila své možnosti, které vypadaly nadějněji než před lety. S mou konzultantkou jsem prošla řadou příprav, testů, kurzů, pohovorů a během několika měsíců jsem si vyzvedávala portfolio, letenku a loučila se s plačící rodinou na letišti. První, co vás v království uvítá, je imigrační úředník, který digitálně sejme otisky a vyfotí vás. Později zjistíte, že vám fotku dali na Iqamu, i když jste jim předtím dali jednu pěknou profesionálně zhotovenou fotečku z Kodaku. Pracovník úřadu mě propouští a už si mě přebírá usměvavý pracovník nemocnice. V kanceláři letiště mi předává dokumenty, mé ID i klíče od bytu a už mě vezou do compoundu, který je součástí nemocnice. Ten samý den odpoledne, po přiděleném telefonátu domů a pár hodinách spánku, se celá skupina nových zaměstnanců sejde, přivítají nás, ukáží nemocnici, rozdají program na další týden, kdy si uvědomíte, že nuda tedy rozhodně nebude.
Bylo nás 70 sester z různých zemí a čekalo nás GNO (General Nursing Orientation), chodíte na přednášky dle rozvrhu, navštěvujete kurzy, vyřizujete Family Medicine, Temporary Licence, žádost o Iqamu, zkoušky na Saudi Council k získání registrace, skládáte kompetence jednu za druhou a trošku bojujete s arabskou a indickou angličtinou. Najednou zjistíte, že první tři měsíce jsou spolu s vaší zkušební dobou pryč a jdete do kanceláře Head Nurse kvůli vyhodnocení zmíněného času. Zjistíte, že období „líbánek“ – jak první tři měsíce nazvali během GNO, je pryč, většina z nás měla v ruce Iqamu, což znamená, že začínáte nový sport – nákup letenek, zadání o reentry visa a vyrážíte na víkend do Dubaje, týden na Srí Lanku či na měsíc domů za rodinou. Velmi důležité je tu mít někoho, s kým můžete mluvit, když máte „těžké dny“, s kým jí na večeři, zahrát si tenis apod.
Všechno má svou daň, stejně jako vše v životě, nic není jen bílé, nebo černé, takže přiznávám, že to tu není vždy úplně snadné, ale ta zkušenost za to stojí. Já pracuji v nemocnici King Faisal v Rijádu na ICU (naše „JIP“), kde jsme celkem tři Češi. Oddělení je to velmi náročné, ale učím se…
Pro mě osobně není Rijád místo, kde bych chtěla žít a zapustit kořeny, ale rozhodnutí nelituji a určitě podporuji každého, kdo nad cestou přemýšlí. I vycestování na krátký čas je určitě přínosem.