Záchranářem v zahraničí

Příběh Tomáše V.

Každý z nás má vzory v našich rodičích a je naším přáním se jim v nejmenším vyrovnat. Jinak tomu nebylo ani u mne. Když se má máma vydala vstříc dobrodružství zaměstnání v zahraničí, nejdříve v podobě afrického kontinentu a poté i Arabského poloostrova, otevřela se přede mnou vize vyrovnat se jí i v tomto směru. Ódy pěnné na život v Rijádu mě brzy posunuly vstříc náruči G5 Plus.
Kolotoč příprav se roztočil z nenadání a přes počáteční nesrovnalosti v tom, o kterou pozici se vlastně budu ucházet, jsem ve finále stanul na nejsvatější půdě Islámu a chystal se pokračovat v sebevzdělávání a dosáhnutí cílů části svého já – zdravotní sestry. Saudská Arábie mě vtáhla do svého nitra a já pln očekávání mířil vstříc další etapě svého života.
První den v nemocnici mi znovu připomněl, na jak náročnou cestu jsem se vydal. Dosavadní zkušenost z Emergency skládajícím se z devíti lůžek a tří ambulancí, mi při pohledu na místní oddělení, nesloužila k ničemu. Prvotní představení oddělení bylo pro mě velkým překvapením. Myslím, že informace o tom, že místní akutní příjem je složen z 88 lůžek, je dostačující k naznačení mých pocitů.
Úvod do pracovního zařazení byl velmi náročný, avšak téměř každý v mém okolí mi byl maximálně nápomocný. Naše prestiž v povědomí saudského lidu mě posouvala dál.
Nyní, díky podpoře nejen mých kolegů, ale také rodiny, jsem v lednu mohl oslavit roční výročí tady v Saudi a už dnes vím, že zkušenosti s místní kulturou a mnoha dalšími kulturami jsou nezapomenutelné stejně tak jako pracovní zkušenosti.
 
Tomáš, Česká Kamenice, 2015