Začalo to účesem

Příběh Hany R.

"Hele, a kdy už teda pojedeš do tý Arábie??"
"Nevim, asi ještě nemám dost praxe, a taky ta angličtina neni co bejvala..."
"Aha, tak to aspoň zkus, ne? Kamarádka známýho strejdy tam byla a prej to bylo docela dobrý!"
"Hmm..."
 
Tak takhle nějak vypadaly moje hovory s přáteli posledních pár měsíců. Pochybnosti, strach, ale i lenost – to první ohledně kvalifikace, druhé z neznáma a třetí... Co si budeme povídat. Ale přišlo pár zásadních událostí. Rozchod, ukončení studia, první byt. A samozřejmě, práce. A najednou tak nějak všechno potřebovalo změnu. Potřebovalo to oživit, předělat, prostě to chtělo něco velkého, něco, co by to trochu obarvilo.
Začalo to účesem. Chápejte, účes je zásadní. Alespoň pro mě. Účes je něco, co měním málokdy a má to důvod, smysl, řád a naprosto přesný účel. S účesem se také většinou mění etapy mého života. A když už jsem se poprvé v životě odvážila mít krátké vlasy, rozhodla jsem se, že nějaká Saúdská Arábie už mě nevytrhne!
Můj první kontakt s G5 plus proběhl hned po škole (vnímejte po ukončení bakalářského studia). Člověk měl spoustu energie a nechtělo se mu jen tak tradičně a nudně do práce, tak si vymýšlel. Zaregistrovala jsem se a na první infoschůzce se dozvěděla, že nejdřív musím mít registraci a dva roky praxe. Tak nic, počkáme. Zahájila jsem inženýrské studium a práci v Nemocnici ve Slaném. No a jak se blížilo uplynutí dvou let praxe, myšlenka na vycestování se zintenzivňovala. Pořád. Až jednoho dne přišel email s nabídkou zkušebních pohovorů. No a protože jsem měla krátké vlasy, tak jsem si řekla, že to vyzkouším – aby ne. Jen tak, po dvou letech, z čista jasna, prostě jsem odpověděla na mail. To bylo 18. ledna 2015. Přišla odpověď, poslala jsem CV a čekala, co se stane. No a hádejte co? CV prošlo a s ním jsem prošla prvním filtrem i já a mohla jsem absolvovat druhý filtr – vstupní pohovor po telefonu. Přišel samozřejmě vtipně v nejlepší dobu, v autě (za jízdy) cestou z práce asi v šest večer (unavená, hladová, absolutně nepřipravená), kdy jsem měla místo mozku meloun a na nějakou angličtinu jsem neměla sebemenší pomyšlení. No ale hádejte co? Prošlo to. No a tak jsem mohla narychlo, zkusmo, 1. února k pohovoru. Chápejte, já, pohovorem nepolíbená, natož pak pohovorem v angličtině, natož pak se třemi sofistikovanými bossy ze Saúdské Arábie. HR znalosti mínus milion, z otázek typu "Tell me your strenghts and weaknesses" vyrážka, praxe mizivá. No a hádejte co? :-) Takže je to tady. Tisíc plus jeden papír, dva tisíce vyřizování a milion starostí. Byt, auto, práce... Testy, přípravy, informace. A nový typ rozhovorů:
 
"Ty fakt jedeš jo? No nekecej!! A neunesou tě teroristi? Ale vrátíš se, viď? A nebudeš tam moc dlouho? A nevdáš se za muslima?"
"Hmm..."
 
Takže, neptejte se mě, jak tam je, to vám zatím neřeknu. Ale vězte, že to vždycky stojí za to zkusit protože i když je to nejvíc nejnepravděpodobnější, tak z jednoho mailu 18. ledna může být 24. února pracovní nabídka, 27. února výpověď z bytu i práce a 1. května odlet. Takže se nechte ostříhat a zeptejte se mě za dva měsíce!! :-)
 
Hana Rogalewiczová, Slaný