Bylo nebylo, za devatero dunami...

Příběh Kateřiny N.

Když jsem před dvěma lety přemýšlela, jak vylepšit rodinný rozpočet, narazila jsem na stránky G5 Plus. Ano, přiznávám, že finance byly rozhodující faktor. Ovšem, jak se později ukázalo, i nová přátelství stojí za to. No a do roka a do dne jsem stála s kufrem a hromadou papírů od agentury na letišti. Nebylo to vůbec jednoduché, letadlem jsem letěla poprvé v životě, navíc s přestupem, do úplně cizí země s úplně odlišnou kulturou. Musím přiznat, že v letadle jsem si říkala, co tam, proboha, vůbec dělám. Ale pak jsem si řekla:,,Šla jsem do toho a vydržím." 
Po příletu do Jeddah mě čekala zdlouhavá procedura vstupní kontroly a stěhování z fronty do fronty. Opravdu to bylo hodně únavné. Jak bylo slíbeno, čekal na mě na letišti člověk, který se mě ujal a ve čtyři ráno jsem dorazila do compoundu. Úplně nový byt jenom pro mě. No, proč ne. :-) Když jsem se ráno vzbudila, říkala jsem si, nikde nikdo, tak co teď? O patro níž jsem narazila na kolegyni z Irska a od té doby už bylo všechno jednodušší. Převzali si mě do péče český holky a hned první den bazén, nákup internetu a arabské sim karty, základních potravin a výborná večeře. 
Nikdy nezapomenu na to, jak mi pomohly v začátcích, kdy je člověk novej a neví, co kde je, a co se může a co by se nemělo. Jak jsem později zjistila, tak tahle pomoc platí pro každého nově příchozího Čecha a je k nezaplacení. Vlastně se to tak trošku dědí. Seš už mazák, postarej se o nové. 
První dny v práci jsem byla jak v Jiříkově vidění. Jediné čemu jsem rozuměla bylo Good morning a pak už jsem dělala jen to co jsem viděla u ostatních. Akcenty angličtiny různých národností, to byla tak trošku divočina pro můj mozek. Ale po týdnu jsem zjistila, že rozumím trošku líp, teď po devíti měsících už nemám větší problém, i když i teď používám občas slovo, které si u mě oblíbila moje skotská manažerka: What?? :-) 
Práce je hodně odlišná od toho na co jsme zvyklí doma. Člověk se musí hromadu věcí naučit, a to celkem rychle, protože má osm směn se školitelem a potom už pracuje sám, i když dalších 50 dní pod kontrolou. Do toho vše v angličtině a pacienti obvykle anglicky neumí vůbec. Ale tlumočník se vždycky najde. Prostě co se práce týče, je třeba se přizpůsobit se systému a dívat se okolo sebe. 
Co se týče volných dní, platí jediné: kdo chce, vždycky si něco najde. Není to jako u nás, že se sbalíte a jdete do města, už jen proto, že naše nemocnice je mimo město. Doprava je buď taxíkem nebo nemocničním autobusem, který každý večer jezdí do předem naplánovaných nákupních center. A ven z compoundu samozřejmě s abájou a šátkem v tašce. 
Co se dá dělat v compoundu a co mimo compound? U nás v compoundu je sice posilovna a krytej bazén, ale už se ho rok snaží otevřít a pořád nic. Proto jezdíme, nebo chodíme k sousedům, kde je bazén, posilovna, tenisový kurty, dá se hrát i voljebal, je tam restaurace, gift shop a market se základníma potřebama. Nebo si prostě sedneme před dům anebo u někoho v bytě a povídáme. 
A  možnosti mimo compound? Od nákupů po relax na pláži, šnorchlování, potápění, dá se jít i na bowling, na dobrou večeři do restaurací, i nějaká ta mezinárodní akce v jiných compoundech se vždycky najde. :-) Prostě kdo hledá, najde. 
A ven z města? Dá se s cestovní kanceláří nebo místním social clubem. Nebo budete mít to štěstí jako já a potkáte Čecha, kterej nezahálí a udělá si řidičák a přiveze si manželku. :-) Tím se občasné výlety do pouště a hor stávají legální. A musím říct, že okolní krajina je nádherná a nepřestává mě udivovat. Dá se samozřejmě při řádné přípravě a absolvováním všech povinných úřednických záležitostí vyrazit i na výlety do zahraničí. 
Je to už devět měsíců, co jsem tady, byla jsem dvakrát doma na dovolené, pobyt si ještě prodloužím…Prostě dá se zvyknout na všechno, není to jednoduchý, a pokud je úsměv na tváři a trpělivost, dá se to zvládnout. 
Víc než kde jinde tady platí: musíme si pomáhat, s trpělivostí nejdál dojdeš a s úsměvem jde všechno líp. 
 
A pár postřehů na závěr? 
 
Všechno je jinak.
Na silnici je někdy lepší zavřít oči a nedívat se, dálnice se 4 pruhy, šest aut vedle sebe.
Debil se vždycky najde. 
Na úředníky je třeba se psychicky připravovat delší dobu.
Dílenské zpracování interiérů bytu neuvěřitelně pobaví.
Všichni mají na všechno času dost.
 
 S pozdravem
 
 
                         Kateřina Nováková